Nárok na odbornost v ní ale musí být podepřený seriózním výzkumem nebo praktickými zkušenostmi v dané oblasti, díky němuž mohou odborná tvrzení stavět na pevných základech a být zasazována do širších souvislostí. Evropské hodnoty jsou jen jedním, byť krajním příkladem, kam až může stírání hranic ideologie a odbornosti ve veřejné debatě dojít.
Výraz „městský liberál“ se už zase dostává do popředí českého zpravodajství, to proto, že většinou se tenhle typ vylíhne vždy po každém referendu nebo demokratických volbách, po nichž s naprostou jistotou prorokuje jak zkázu státu, tak i zkázu samotné demokracie.
Je to vskutku veselá situace: kritici přiznávají, že nevědí, co text znamená, ale bez ohledu na to je jim předem jasné, že je otřesný a nechutný. Jiný novinář se na Facebooku ptá slušnější formou na totéž – tedy na to, jak to Nohavica vlastně myslel… A v tu chvíli sklapla past. Kritici se nechali nachytat, že i při svém vzdělání berou smrtelně vážně tu nejtrapnější otázku učitelů z rakousko-uherských středních škol: „Co tím chtěl básník říci?“ – Jestli tím, pánové, náhodou nechtěl říci přesně to, co řekl.
Čeští intelektuálové se s oblibou vyžívají v jakési formě „sebenenávistného“ výsměchu naší národní „čecháčkovské“ průměrnosti. Ve skutečnosti jde spíše o blahosklonný projev elitářské nadřazenosti, který sklízí své plody – naposledy během přímé volby prezidenta, kdy „kníže Karel“ cílil svou kampaní právě na tuto takzvaně „lepší“, sebevědomou a kosmopolitní část společnosti.
Emeritní profesor Kalifornské univerzity a historik věnující se studené válce Marc Trachtenberg ovšem soudí, že současné pobouření je naivní a poukazuje na dvojité standardy, které vládnou v americkém myšlení. Podobné vměšování není v mezinárodní politice výjimkou. Jako normu ho pomáhaly ustavit samy Spojené státy, když obdobným způsobem zasahovaly v řadě jiných zemí.
Země nebyla zadlužená a nebyl tu žádný bezdomovec. Naopak, byly zde přijaty stovky tisíc uprchlíků z okolních zemí a bylo o ně postaráno stejně jako o zdejší občany. Každodenní život byl navíc velice ekonomický, potraviny laciné. Školy, univerzity a nemocnice byly zadarmo i pro nás, cizince patřící k syrské mnišské komunitě, jak jsme sami zakusili. Mezitím vypukla strašná válka. Na vlastní oči jsme viděli, jak cizinci (nikoli Syřané) organizovali manifestace, které byly filmovány Katarskou televizí Al Jazeera a potom vysílány do celého světa s falešným výkladem, že se syrský lid bouří proti diktatuře.
„Rus je Rus. Nebo zasraný sovět, je to jedno. Vždycky to byla a vždycky bude arogantní a agresivní svoloč, která se tady roztahovala čtyři desetiletí a díky (nejen) našemu prezidentovi jejich roztahovačnost a arogance bobtná,“ píše bývalý poslanec Otto Chaloupka v diskusi na Facebooku pod článkem týdeníku Reflex.
Úvaha, že nižší daně vedou k vyššímu ekonomickému růstu, spadá pod ekonomiku strany nabídky a politiky pod Novou pravici, jejímiž prominentními představitele byli Thatcherová a Reagan. Empiricky zhodnoceno nejen na příkladech USA či Velké Británie, důkazy toho nikde najít nemůžeme. Kdyby hlavním motorem ekonomického růstu byla sazba daně z příjmu, pak bude nejvyspělejší zemí světa Bangladéš.
