Drulák ve svém článku vyjadřuje přesvědčení, podle kterého k tomu, aby česká zahraniční politika získala skutečně věrohodný základ, je třeba si uvědomit, že pro miliony lidí na světě žijících v absolutní chudobě je politická svoboda méně důležitá než svoboda sociální a environmentální.
Tento naivní přístup snad měl své místo v bipolárním světě osmdesátých let. Dával morální sílu těžce zkoušeným disidentům a americká zahraniční politika ho mohla využít k podrývání pozic komunistických vlád. Po roce 1989 však působí nemístně agresivně a kontraproduktivně, zejména když ho Havel se všemi vnitřními rozpory absolutizoval do neokonzervativní podoby globálního boje za politickou svobodu pod vedením USA. Zde skutečně není k čemu se vracet a nač navazovat.
Začněme snad nejobvyklejším argumentačním faulem. Miroslav Kalousek v duelu „přiznává politickým soupeřům prostě úspěch v propagandě.“ ČSSD a KSČM totiž podle něj vedly „brutální negativistickou kampaň“. Použití slov se silným negativním nábojem má tak v divákovi vyvolat zášť k protistraně.
Michal Uhl ovšem i provokoval, když zpochybňoval otevřenou snahu Adriana Portmanna prosadit ve společnosti uctívání Václava Havla, i když tento debatující zároveň připouštěl, že Havel jistě patřil mezi nejvýznamnější postavy novodobých českých dějin, podobně jako Masaryk, Dubček a Kriegel. V AB zavládlo zděšení, podobné tomu, jež zachvacuje náboženské fundamentalisty, když se – podle nich – někdo rouhá.
Můžeme vzpomenout například na prezidenta Václava Havla, který s sebou na návštěvu saudsko-arabského totalitního režimu vzal do letadla vybrané české podnikatele. Tato návštěva byla hlavními médii vyzdvihována jako úspěšná a kritika českých lidskoprávních organizací se v nich neobjevila.
The truth is that human rights law has failed to accomplish its objectives. There is little evidence that human rights treaties, on the whole, have improved the wellbeing of people.
Ztotožnění lidské bytosti s bílým a majetným mužem se dodnes ozývá v programech některých liberálních stran, které požadují, aby se každý člověk o sebe postaral sám. Pokud za člověka implicitně považujeme pouze dospělého a zdravého vlastníka, není tento požadavek nikterak náročný. Pokud do množiny lidí zahrneme také děti, ženy a nemajetné vrstvy, je to požadavek jen obtížně splnitelný.
Tato zahraniční politika navazovala v něčem i na Václava Havla nebo Chartu 77. Stejně jako Havel jsme byli přesvědčeni, že potlačování lidských práv ohrožuje mír. I proto jsem jako předseda VS OSN později podpořil rezoluci OSN Zodpovědnost chránit (Responsibility to Protect). Na druhé straně jsme nesdíleli Havlovo přesvědčení, že z vděčnosti vůči minulé neocenitelné pomoci ze strany USA je správné tuto velmoc podpořit vždy a všude.
