Donald Trump speaks directly to that pain. The Brexit campaign spoke to that pain. So do all of the rising far-right parties in Europe. They answer it with nostalgic nationalism and anger at remote economic bureaucracies – whether Washington, the North American free trade agreement the World Trade Organisation or the EU. And of course, they answer it by bashing immigrants and people of colour, vilifying Muslims, and degrading women. Elite neoliberalism has nothing to offer that pain, because neoliberalism unleashed the Davos class. People such as Hillary and Bill Clinton are the toast of the Davos party. In truth, they threw the party.
Tento zápis jsem podepsal. Zápisem skončil desetihodinový výslech a byl jsem propuštěn. Tím jsme získali několik cenných hodin k likvidaci listinných materiálů KPSP a pro varování ostatních členů skupiny. Trik s nabídkou spolupráce zachránil řadu lidí včetně mého otce. Někteří byli sice předvedeni k výslechu, ale nic jim StB nemohla prokázat. Nikdy jsem se StB ani s její kontrarozvědkou nespolupracoval a jsem na to pyšný.
Wherever he travels, Václav Klaus can be assured a welcome reception from likeminded free marketers. The former president of the Czech Republic cites Margaret Thatcher as his political heroine and became famous throughout the post-communist space for spearheading the rapid privatization of state-owned enterprises as prime minister in the 1990s.
Konec monopolistů totalitní moci. Strůjci přemnoha hanebností se rozplynuli nebo aspoň přejmenovali – s výjimkou naší rodné země, jíž nelze upřít též jiný primát: v roce 1946, na den svatého Filipa, národ měl tolik Filipa, že jako jediný ve svobodných volbách dal komunistům svou největší důvěru. Ti se pak postarali o Vítězný únor 1948.
V roce 2008 publikoval Pullmann v časopise Soudobé dějiny článek „Sociální dějiny a totalitněhistorické vyprávění“, kde poukázal na neudržitelnost modelu založeného na teorii totalitarismu, jehož údajná hegemonie v historiografii se podle něj začíná pomalu rozpadat. O tři roky později mu vyšla zmíněná kniha. Pullmann se v ní zaměřuje na období tzv. perestrojky v Československu. Zajímá se jak o celkový vývoj, tak o různé sociální skupiny – konkrétně straníky, experty a dělníky.
Komunismus (přijmeme-li sporné použití tohoto slova jako označení pro režimy, v nichž vládla komunistická strana) a nacismus mají řadu odlišností. I kdybychom ale pro účely této diskuse přijali ekvivalenci, kterou se antikomunisté snaží prosadit, stále je třeba odlišit „popírače“ a „revizionistu“. Pullmann není Robert Faurisson ani David Duke – nepopírá žádná fakta.
Ve svém netrpělivém moralismu Václav Havel promítl do americké vojenské moci svou vizi antipolitické politiky – „politiky jako praktikované mravnosti; jako služby pravdě“. Přehlédl, že americká unipolární světovláda je jen zjednodušenou verzí cynismu a nemorálnosti světovlády bipolární. Jak jeho nejslavnější slogan Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí dokazuje, minul se také s Hegelovou filosofií, která nás naučila rozumět tomu, že tragédií dějin není boj Pravdy a Lásky proti Lži a Nenávisti, ale boj jedné Pravdy proti jiné Pravdě a jedné Lásky proti jiné Lásce.
Před nedávnem proběhly demokratické volby, za měsíc budou další, přesto je zpochybňován demokratický vývoj a píše se o normalizaci. „Jedná se o důkaz neschopnosti některých politických subjektů uznat svoji porážku,“ vypálil prezident, ještě než redaktor stihl doříci dotaz. Vítěz voleb má podle něj mandát prosazovat svůj program. Jenže dnes je situace poznamenána tím, že poražení nejsou schopni se vyrovnat se svou frustrací.
