Čeští novináři a pravicoví politici viní levici z „odklonu od Havla“ a odkazu disentu. Ve skutečnosti tuto tradici sami pošlapávají.
„Kavárna“ se stylizuje do role „strážce“ polistopadové demokracie a snaží se o to určovat, co je a co není ideologicky přijatelné, ale nevyvodila doposud důsledky ze své role v současné hluboké krizi české demokracie.
Mnohé už nikterak nepřekvapí, ale článek redaktora Ondřeje Kundry z Respektu s názvem „Rusko místo Havla, plánují Zaorálek s Drulákem“ ZDE jakoby nás zavál kamsi do svazáckých dob.
„Sesazování“ Miloše Zemana už není jen karikaturou intelektuálního potenciálu strůjců, aktérů i komparsistů dosti divoké kampaně. Slovní obhájci demokracie se již stávají pro demokracii faktickou hrozbou.
Čeští intelektuálové se s oblibou vyžívají v jakési formě „sebenenávistného“ výsměchu naší národní „čecháčkovské“ průměrnosti. Ve skutečnosti jde spíše o blahosklonný projev elitářské nadřazenosti, který sklízí své plody – naposledy během přímé volby prezidenta, kdy „kníže Karel“ cílil svou kampaní právě na tuto takzvaně „lepší“, sebevědomou a kosmopolitní část společnosti.
Fakt, že „Strana zelených“ se dobrovolně a vědomě podílela na pokusu o dovršení ultrarestauračního obratu české polistopadové politiky a na plánovaném neoliberálním rozchvácení veřejných služeb, považuji za nejskandálnější absurditu české polistopadové politiky.
Šiklová si o seniorech volících levici myslí totéž, co Zelenka, Issová a Mádl: jsou to ubožáci koupení Paroubkovým populismem.
Obzvlášť nechutným případem byla výstava estébáků – tam bylo zlo konečně správně zarámováno. Jen se na ně – na ty zrůdy – všichni podívejte, takhle vypadají! Jak se hnedle všem uleví – zlo je venku, uvnitř ho netřeba hledat. To je svazácký způsob.
