Ostrakizace jedné části obyvatel vedená moralizujícími pohnutkami vede k paradoxně k opačné reakci, než si strážci dobra představují – lidé se nezmění pod vlivem výčitek a navozování pocitu viny, protože prostě mají jinak rozložené hodnotové vnímání (například pocit bezpečí a sociálních jistot je pro ně víc než absolutní svoboda podnikání a slova). Mají jiné priority a mají je dle svého povahového založení zcela oprávněně. Jejich přirozený sklon zachovat si pocit vlastní důstojnosti a svébytnosti je zákonitě pod ideovým tlakem postupně nasměruje proti „správné vedoucí ideologii“.
Což si zahejtovat?