Náměstek ministra Zaorálka oproti tomu vrací do hry univerzalistické pojetí lidských práv a varuje před povýšeným postojem samozvaného morálního arbitra.
Mnohé už nikterak nepřekvapí, ale článek redaktora Ondřeje Kundry z Respektu s názvem „Rusko místo Havla, plánují Zaorálek s Drulákem“ ZDE jakoby nás zavál kamsi do svazáckých dob.
Vědecké studie poukazují na úzký vztah důchodů a sociálních dávek, životního stylu, demografických trendů a ekonomik „pečovatelských států“. Sociální stát měl být vrcholným společenským zřízením. Jak se ale ukazuje, táhne ve skutečnosti Evropu dolů.
Zdroj: https://www.penize.cz/duchody-a-davky/291396-ze-socialnich-davek-se-nejen-chudne-ale-taky-hloupne
Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. Každý pracující má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany.
Ivo Šebestík ve své eseji ukazuje na to, že Evropané se už dlouho a napříč staletími snaží poněkud manicky vyvážet svoje hodnoty. Jenže jejich univerzální platnost i uplatnění mělo vždy nějaký ten „háček“.
Monumentální destrukce v bývalé baště Daeše, na níž se podepsaly irácké vojenské síly, džihádisté a koalice vedená Spojenými státy, je podle nejčerstvějších odhadů dokonce horší než v případě hojně medializované bitvy o Aleppo, které na sklonku loňského roku dobyla syrská armáda a její spojenci.
Drulák ve svém článku vyjadřuje přesvědčení, podle kterého k tomu, aby česká zahraniční politika získala skutečně věrohodný základ, je třeba si uvědomit, že pro miliony lidí na světě žijících v absolutní chudobě je politická svoboda méně důležitá než svoboda sociální a environmentální.
Tento naivní přístup snad měl své místo v bipolárním světě osmdesátých let. Dával morální sílu těžce zkoušeným disidentům a americká zahraniční politika ho mohla využít k podrývání pozic komunistických vlád. Po roce 1989 však působí nemístně agresivně a kontraproduktivně, zejména když ho Havel se všemi vnitřními rozpory absolutizoval do neokonzervativní podoby globálního boje za politickou svobodu pod vedením USA. Zde skutečně není k čemu se vracet a nač navazovat.
Můžeme vzpomenout například na prezidenta Václava Havla, který s sebou na návštěvu saudsko-arabského totalitního režimu vzal do letadla vybrané české podnikatele. Tato návštěva byla hlavními médii vyzdvihována jako úspěšná a kritika českých lidskoprávních organizací se v nich neobjevila.
The truth is that human rights law has failed to accomplish its objectives. There is little evidence that human rights treaties, on the whole, have improved the wellbeing of people.
Ztotožnění lidské bytosti s bílým a majetným mužem se dodnes ozývá v programech některých liberálních stran, které požadují, aby se každý člověk o sebe postaral sám. Pokud za člověka implicitně považujeme pouze dospělého a zdravého vlastníka, není tento požadavek nikterak náročný. Pokud do množiny lidí zahrneme také děti, ženy a nemajetné vrstvy, je to požadavek jen obtížně splnitelný.
Tato zahraniční politika navazovala v něčem i na Václava Havla nebo Chartu 77. Stejně jako Havel jsme byli přesvědčeni, že potlačování lidských práv ohrožuje mír. I proto jsem jako předseda VS OSN později podpořil rezoluci OSN Zodpovědnost chránit (Responsibility to Protect). Na druhé straně jsme nesdíleli Havlovo přesvědčení, že z vděčnosti vůči minulé neocenitelné pomoci ze strany USA je správné tuto velmoc podpořit vždy a všude.
Zatímco diskutujeme o tom, zda je lepší v zahraniční politice navazovat nebo nenavazovat na Havla, český vývoz se zbraněmi se řídí Klausovou doktrínou maximalizace zisku bez ohledu na to, kdo je právě u moci.
Už slyším ty hlasy, že právě tohle do lidských práv nepatří, že ti a oni si za všechno můžou sami, že dluhy se přece musejí platit, že Romové blem blem, však to známe. Že komu se nelíbí nízká mzda, ať jde pracovat jinam.