O negramotnosti mnoha novinářů svědčí i jejich texty, protože absolutně nepochopili, co slovenský Ústavní soud vlastně zrušil a co to věcně znamená – a nevynechají jedinou příležitost napsat, že Babiš je agent, přestože slovenský Ústavní soud rozsudky zrušil z procesních důvodů.
Šetřeme prosím s těmi paralelami. Jsou smysluplné opravdu vzácně. A spíš než o dané problematice vypovídají o autorovi. O jeho zkratkovitém myšlení, lenosti najít skutečně relevantní argumenty a touze po laciném potlesku.
Při analýze komunistického režimu stále převládá snaha zdůrazňovat jeho represivní charakter. Takovýto přístup je ale metodologicky nesprávný, protože nedokáže vysvětlit, proč se pro komunistickou myšlenku nadchly miliony lidí na celém světě a především: proč mezi těmito miliony bylo tolik příslušníků inteligence a vůbec vyšších vrstev, tedy lidí, kteří rozhodně netrpěli hmotnou nouzí.
Ostrakizace jedné části obyvatel vedená moralizujícími pohnutkami vede k paradoxně k opačné reakci, než si strážci dobra představují – lidé se nezmění pod vlivem výčitek a navozování pocitu viny, protože prostě mají jinak rozložené hodnotové vnímání (například pocit bezpečí a sociálních jistot je pro ně víc než absolutní svoboda podnikání a slova). Mají jiné priority a mají je dle svého povahového založení zcela oprávněně. Jejich přirozený sklon zachovat si pocit vlastní důstojnosti a svébytnosti je zákonitě pod ideovým tlakem postupně nasměruje proti „správné vedoucí ideologii“.
Kapitola sama pro sebe je nejujetější text celého souboru, závěrečná „studie“ Miroslava Vodrážky nazvaný Hudbou proti transcendentistickým dějinám. Vodrážka si hned v úvodu stěžuje na „útoky různých kritiků ÚSTRu směřující proti svobodě zkoumání“, které se podle něj nesou v duchu výtky, že „badatelé nemají správnou vědeckou ‚metodiku‘ zkoumání“. Hodlá proto ve věci „metodiky“ stavět na pevných základech a přichází s metodou inspirovanou „novými vědeckými poznatku týkajícími se enterického nervového systému“.
Poznání, že na fungování režimu se účastnila celá společnost, neznamená bagatelizaci diktatury. Švehla nedovede nebo nechce odlišit rovinu analýzy od roviny morálního hodnocení. Jeho černobílé vidění minulosti tak vylučuje kritiku. Možná by bylo dobré přestat s minulostí „účtovat“, ale začít ji zkoumat a snažit se pochopit, jak mohla tehdejší společnost fungovat.
Takové průhledy do světa, o jehož návrat rozhodně nestojíme, naopak mohou zásadním způsobem přispět k porozumění předpokladům a charakteru postupné ztráty svobody. Právě proto, abychom nebyli zaskočeni (jen zdánlivě nepochopitelným) vývojem věcí kolem nás a uměli čelit rizikům, která ten vývoj přináší, je potřeba vědět například i to, že v KSČ padesátých let bylo dost idealistů pracujících upřímně pro spravedlivější svět nebo že statisíce lidí skutečně vnímaly kolektivizaci či znárodnění průmyslu jako cestu k osvobození dělníků i venkovské chudiny.
V tomto smyslu náleží Patočka do oné linie moderního myšlení, která se vine od Hegela, skrze rozpad Hegelových zprostředkování mezi bytností a existencí, ideou a dějinami, rozumem a skutečností, přes Kierkegaarda a Diltheye k Heideggerovi a vedle níž se z téhož klubka odvíjí myšlení Marxe a jeho následovníků. Obrat k pojetí filosofie jako životní praxe, který vzešel z kritického vyrovnání s Hegelem, byl společný jak filosofii existence, tak filosofii sociální revoluce a společenské kritiky.
For a century, the East India Company conquered, subjugated and plundered vast tracts of south Asia. The lessons of its brutal reign have never been more relevant.
Přemyslovské Čechy se v 11. století rozšiřují. Knížata vládnou hlavně ze sedla koně. Objíždět zemi a přitom soudit, trestat, nařizovat a reprezentovat spotřebuje příšerné množství času. Soběslavovi I. to přerůstá přes hlavu. Deleguje proto pravomoci. Správa země vyžaduje kvalitní management.
The Dual Revolution was a term first coined by Eric Hobsbawm. It refers specifically to the time period between 1789 and 1848 in which the political and ideological changes of the French Revolution fused with and reinforced the technological and economic changes of the Industrial Revolution.
Michal Uhl ovšem i provokoval, když zpochybňoval otevřenou snahu Adriana Portmanna prosadit ve společnosti uctívání Václava Havla, i když tento debatující zároveň připouštěl, že Havel jistě patřil mezi nejvýznamnější postavy novodobých českých dějin, podobně jako Masaryk, Dubček a Kriegel. V AB zavládlo zděšení, podobné tomu, jež zachvacuje náboženské fundamentalisty, když se – podle nich – někdo rouhá.